Pastelová mutace zebřičky pestré 1. díl

18.01.2014 13:13
 
 

Tento článek je psaný, když jsem s pastelovými ptáky začínal. Jejich dědičnost byla popisovaná jako dominantní. Z prvních odchovů mi bylo hned jasné, že dědičnost je neúplně dominantní. Po dalších zkušenostech s pastelovými ptáky v chovu jsem došel k názoru, že 2f pastelová zebřička (s dědičností neúplně dominantní) neexistuje. V tomto článku jsou popsány vzorce křížení mutace s neúplně dominantní dědičností. Neznamená to, že jsou špatné. Nejsou takto je to v pořádku. Bohužel v praxi se stává jako zde a jako třeba u chocholaté mutace zebřiček, že 2f jedinec není životaschopný. Díky působení letálního (smrtícího) faktoru je mládě, u kterého se setkají oba geny pro pastelovou mutaci (jeden od otce a jeden od matky, tedy čistokrevný homozygot) odsouzeno k zániku již ve stádiu embria. Jinak vše zůstává, jen s tím, že 2f neexistuje. Kde je tedy v textu psáno 2f berte pouze jako teoretický výsledek křížení. V praxi 2f neexistuje.

 
 Jedná se o mutaci s dědičností odborně nazývanou autosomálně dominantní. Protože se týká genů umístěných na nepohlavních chromosomech - autosomech. Jelikož jde o nepohlavní chromosomi, je jedno jestli chovatel použije v páru pastelového samce a nebo samici. Musí jen sledovat chování ostatních mutací. Například světlehřbetý dominantní pastelový. Tam se bude každá jednotlivá mutace z této kombinace chovat dle své vlastní dědičnosti. Což znamená - pastelová mláďata budou samci i samice, ale světlehřbetá je mutace s dědičností vázanou na pohlaví. Zde bude rozhodavat použil-li chovatel v páru světlehřbetého dominantního pastelového samce a nebo samici. U odchovaných mláďat se kvůli světlehřbeté mutaci musí také rozlišovat pohlaví. Takže zpět, jedná se o mutaci s dědičností autosomálně dominantní, která se také nazývá neúplně dominantní. A jsme u toho proč nejsou všechna mláďata pastelová.
 
   1.0 dominantní pastelový šedý  a  1-0 dominantní pastelový světlehřbetý šedý
 
 
 Záleží na tom, zda v páru alel jsou touto mutací ovlivněny obě alely a nebo jen jedna. (Alely jsou vždy v páru. U mláďat je jedna z páru od otce a druhá od matky). To si můžeme pro zjednodušení pojmenovat 1F (jen jedna alela je ovlivněna touto mutací) a nebo 2F (obě alely- tedy celý pár je ovlivněn touto mutací). Sledujeme tady přenos znaku- v našem případě zbarvení, podmíněného dominantní alelou. Fenotypově (fenotyp = vzhled, to jak jedince vidíme) se sledovaný znak (tedy zbarvení) projeví jak u heterozygotů (pro nás tedy 1F) tak i u dominantních homozygotů (pro nás tedy 2F). V případě neúplné dominace mají heterozygoti (1F) méně závažné fenotypové projevy (jsou méně ovlivněni vzhledem) než dominanntní homozygoti (2F), u kterých se příslušná změna projeví daleko silněji (ptáci mají ještě více světlejší zbarvení). Ale je zde poměrně veliká rozmanitost ve zbarvení mláďat i v jednom hnízdě, tedy od jednoho páru. Proč tomu tak je? Jednak jak jsem již psal hlavní a nejdůležitější faktor pro zbarvení i další pokračování ve šlechtění je je-li pták 1F nebo 2F. Potom je zde variabilní expresivita (variabilní stupeň manifestace znaku) - což lze pro chovatele nazvat, že mutací pozměněná alela se né vždy stejně vzhledově projeví, což je právě rozmanitost sytosti nebo světlosti zbarvení a nebo se neprojeví vůbec ačkoli je mutací pozměněna. A další věc, která ovlivňuje rozdíly ve zbarvení mláďat je i působení dalších genů, které nejsme schopni určit. A v neposlední řadě barevné rozdíly mezi ptáky od různých chovatelů mohou být ovlivněny i působením vnějšího prostředí např. krmením nebo v  jak slunečném prostředí jsou ptáci chováni (venkovní voliéra, vniřní voliéra, sklep atd.). To může mít také nepatrný vliv. A pokud se nám tyto možnosti sejdou vznikají právě rozdíly ve zbarvení, které nás mohou mást. Což platí pro všechny mutace a dobře je to patrné na výstavách, kde máme možnost vidět mnoho jedinců určité mutace od více chovatelů a všimneme si rozdílů v intenzitě zbarvení. Nakonec zde musím upozornit i na vlastnos neúplná penetrance genu (což znamená, že se alela fenotypově projeví u menšího počtu nositelů než bychom očekávali) je jasné, že že tato mutace bude tímto postižena, protože u neúplně dominantní dědičnosti je neúplná penetrance prakticky vždy přítomná a obě spolu souvisí. A právě přítomnost neúplné penetrance genu dala název neúplné dominantní dědičnosti a odlišila ji od dominantní dědičnosti. Pojem penetrance (genu) vyjadřuje pravděpodobnost s jakou se varianta genu projeví ve fenotypu. Nedá se dopředu určit procento zasažení penetrancí, víme jen, že se týká obou pohlaví. To nám také zmenšuje počet odchovaných pastelových mláďat.

Zjednodušeně lze tedy říci, že rozdíl mezi penetrancí a expresivitou je ten, že penetrance určuje, zda se daný genotyp vůbec projeví ve fenotypu a pokud ano, tak expresivita označuje míru tohoto projevu ( to je v našem případě zbarvení - bílé líce nebo oranžové, samozřejmě se to týká celkového zbarvení, nejenom lícní skvrny).

 
 Vysvětlení ke vzorcům křížení: Počty procent jsou jen orientační, protože v každém hnízdě je jiný počet mladých a barvy jsou jinak zastoupeny. Např. vzorec bude určovat, že při křížení dominantní stříbrné a žluté bude odchov 50% bílých a 50% zlatých a chovatel odchová v jednom hnízdě pět mladých a všechny bílé, tedy 100% takže genetika neplatí? V druhém hnízdě bylo zase pět mladých, ale všechny zlaté zase tedy 100% a mělo být jen 50%, takže genetika neplatí? Platí !!! a vždy !!! Protože dohromady je tady těch 50% a 50% . Takže počty a procenta jsou orientační, ale zákony genetiky jsou dané a námi neovlivnitelné.
 
 Příklad první: Při křížení dvou heterozygotů Aa (pastelový 1F) je tříčtvrtinová pravděpodobnost (75%) narození pastelového mláděte a ve 25% se bude jednat o ptáky 2F. Zbývajících 25% bude recesivních homozygotů (nepřenáší mutaci do dalších generací) takže pro chov pastelových naprosto bezcených ptáků.
 
Geneticky rozepsaný vzorec:
 
   A  a
A AA Aa
a Aa aa

 

 
 Příklad druhý: Při křížení homozygota  aa (pro nás třeba přírodně zbarvený pták) s heterozygotem Aa (pastelový 1F) je polovinční (50%) pravděpodobnost narození pastelového mláděte 1F. A zbylých 50% mláďat bude aa tedy přírodně zbarvených mláďat.
 
Geneticky rozepsaný vzorec:
  a a
A Aa Aa
a aa aa

 

  
 Příklad třetí: Při křížení dominantního homozygota AA (pastelový 2F) a recesivního homozygota aa (přírodně zbarvený) bude 100% heterozygotů Aa (pastelových 1F).
 
Geneticky rozepsaný vzorec:
  A A
a Aa Aa
a Aa Aa
 
 
 
 Příklad čtvrtý: Při křížení dominantního homozygota AA (pastelový 2F) a heterozygota Aa (pastelový 1F) bude 100% pastelových a z toho 50% 1F a 50% 2F.
 
Geneticky rozepsaný vzorec:
  A A
A AA AA
a Aa Aa

 

      
          1.1 dominantní pastelová světlehřbetá šedá (samec nemá úplně správně vybarvené lícní skvrny)
 
 Takto je to  dané a neměnné. Jak jsem psal výše chovatel bude muset rozeznat, který pták je 1F a který 2F to je kámen úrazu. Pokud bude mít chovatel pastelového 2F jedince a dá ho do páru s přírodním (příklad třetí), budou všechna mláďata pastelová (1F) a když né, tak má pastelového (1F příklad druhý). Ale i když to bude určitě pták 2F a mláďata všechna pastelová nejsou je to vlivem právě neúplné penetrance genu a neúplně dominantní dědičností. Podíl neúplné penetrance se dopředu nedá určit, obvykle se zjišťuje jako podíl jedinců daného genotypu, kteří vykazují příslušný fenotyp a všech jedinců daného genotypu. Například máme-li 80 jedinců a 50 z nich vykazuje příslušný znak (fenotyp), úroveň penetrance genu je 0,625 (tedy 62,5%).
Je to trochu složité, ale bez toho to nejde a toto nám vysvětluje proč né vždy jsou všechna mláďata pastelová, když se mutace jmenuje dominantní pastelová. Její název prostě není úplně přesný. Správně by se mutace měla jmenovat neúplně dominantní pastelová.
 
Doplnění.
 
Občas se někde píše o pastelové mutaci s recesivní dědičností. Hlavně ve starších materiálech. Existuje také a nebo existovala. V současnosti chovaní pasteloví ptáci jsou, ale dominantní pastelové mutace. Je velice zajímavé, že první odchované pastelové mládě bylo v hnědé řadě (skořicové). Většinou se nová mutace objeví v základní řadě, tedy u šedé zebřičky. Rozdíl mezi dominantní pastelovou a recesivní pastelovou je samozřejmě v typu dědičnosti, tedy jak tuto svoji "změnu" přenáší na potomstvo. Někdy se obě tyto mutace taky nesprávně nazývají stříbrná. Pastel je vlastně zředění (zesvětlení barvy). Šedá se zesvětlí a stříbrnou barvu opravdu připomíná, od toho tedy  toto nesprávné pojmenování. Pastelová mutace s neúplně dominantní dědičností ředí celkové opeření jedince. Tedy i barvu lícní skvrny. Ta by měla být bílá. Pastelová recesivní mutace ředí jen základní barvu a černé partie. Oranžová zůstává v plné síle jak na lících, tak i na bocích samců. Toto je viditelný rozdíl mezi těmito mutacemi. Problém v určení může nastat u samic, kde si to musíme potvrdit až podle odchovů. Ale recesivní pastelová mutace buď již neexistuje a nebo je velmi vzácná. A tak opravdu v současnosti chované pastelové zebřičky mají dědičnost neúplně dominantní. Což neznamená, že to za pár let bude platit.
 
 
Doplnění.
 
V zahraničí se začínají opouštět názvy Dominant Silver a Recessive Silver. 
Dominantní pastelová mutace s dědičností neúplně dominantní se tedy zkráceně jmenuje Pastel - česky pastelová 
a recesivní pastelová mutace s recesivní dědičností se zkráceně jmenuje Silver - česky tedy stříbrná. Začíná se v tom utvářet pořádek.

Čtěte všechny díly o dominantní pastelové mutaci. Články schválně nepřepisuji, je na nich vidět, jak se vyvíjí chov této, poměrně nové mutace a jak poznatky z praxe formují a upevňují teoretické, přesto bezchybné základy dědičnosti. 

Tak trochu jsem s tím, že 2f pastelový pták neexistuje začal kalkulovat hned po první sezoně, podle odchovaných mláďat. Proto jsem v dalších dílech o pastelových zebřičkách, ve kterých již píši o vlastních odchovech nerozlišoval mezi 1f a 2f. Moje podezření se zvětšovalo a teď, po dalším pokusu o odchov pastelové 2f zebřičky jsem se na odchovaných a hlavně na neodchovaných mláďatech utvrdil v tom co píši. Kombinace genů 2f u této mutace je letální.
 
 
       autor: Otakar Buldra©