Straka šedá

20.01.2017 22:18

Anglický název: Pied Grey (P NG)

Německý název: Schecke Grau

Holandský název: Bont Grijs

Dědičnost: recesivní

1.0 Straka šedá

0.1 Straka šedá

První výskyt: odchycena v roce 1921 z volné přírody

Účinky mutace: nedostatečná fixace pigmentů na části, nebo na celém těle.

Standardní požadavky: Pták by měl mít ±50 % bílé a zbytek ostatní barvy dle mutace. Přerušena musí být veškerá kresba. Bílá pole musí být čistě bílá, bez jakéhokoliv jiného peří. V barevných polích nesmějí být žádná bílá pírka. Strakatost by měla být rozdělena ±50 % symetricky na obou polovinách těla. To znamená, že levá a pravá strana by měli být zrcadlovým obrazem daného jedince. Pokud máme straku s tmavým peřím na hlavě a ve hřbetě - v sedle, musí toto tmavé pole peří být rozděleno, ne spojeno v jeden celek. Hnědé straky musejí mít základní hnědou barvu co nejteplejší a co nejtmavší. V jednotném odstínu a bez bílého peří. Ve všech kombinacích by měli být barvy co nejtmavší. Tohoto je nejtěžší dosáhnout na ocase.

Straka není vhodná ke křížení s mutacemi, které mají za následek redukci melaninu. Jsou to mutace mramorová, isabela, běloprsá a pastelová.

Úskalí v chovu: cílem je strakatý pták v poměru 50 % na 50 % a přitom musí mít veškerou kresbu zachovanou, avšak strakatostí ideálně opět na 50 % rozdělenou.

Začnu názvem této mutace. Je správně strakatá nebo straka? Někteří chovatelé jsou názoru, že správný název mutace je strakatá. Protože název straka přesně určuje, jak má daný jedinec vypadat. Kde má mít bílé partie a kde tmavé. Jednoduše: zebřička straka by měla být vybarvená jako straka obecná. Buď v šedé řadě anebo v hnědé řadě. Přesně správné pojmenování neznám a používám oba názvy. Neexistují, dvě stejné straky. Vidíte ve fotogalerii zde: zebricka-pestra-6.webnode.cz/straky/

(To neplatí u všech typů strak, vysvětleno níže). V tomto je určité kouzlo této mutace. Strakatá zebřička by měla mít podíl bílé a tmavé barvy (tmavé-dle kombinace) 50/50 a současně by měli být všechny samčí znaky také 50/50 rozděleny bílou barvou. Čehož je velice obtížné dosáhnout. Náš standard požaduje poměr bílého a tmavého zbarvení (dle kombinace) 40/60 %, to je poměr, který v zahraničí berou jako minimu pro vystavení strakaté zebřičky. Dle kombinace uvádím z toho důvodu, že strakaté zebřičky můžeme odchovat nejen v základní šedé a hnědé řadě, kde je kontrast barev největší, ale můžeme straky kombinovat i s ostatními mutacemi. Protože jsme straku spojili s jinou mutací, mluvíme již o kombinaci. (Už i hnědá straka je kombinace mutací strakaté a hnědé). Například: šedá černolící straka, nebo hnědá světlehřbetá straka atd. Nedoporučuje se křížit straky s již s čistě bílou. Také není zcela vhodné křížení s ostatními "bílými mutacemi" jako je mramorová, běloprsá a izabelová. Také se nedoporučuje křížení s mutací hnědolící. U křížení s těmito mutacemi dochází k obrovské ztrátě oranžového zbarvení. Často toto zbarvení zmizí úplně. Což je v rozporu se standartními požadavky na strakaté zebřičky. Odchováme sice například běloprsou straku, ale samec nebude mít žádné lícní skvrny. (Někdy nebude mít ani žádnou samčí kresbu na bocích, což není tak časté). V místě oranžovohnědé lícní skvrny u samců těchto "bílých mutací", které křížíme s mutací strakatou budou opětovným křížením mít odchovaní samci pouze bílé peří, to je špatně. Často se pak stane, že po opakovaném křížení těchto mutací se strakami nám zmizí i ozobní a slzní čárky u obou pohlaví a hlava je pak celá bílá. Ačkoliv vzhledově se jedná o velice atraktivní ptáky, tak na výstavu je taková to straka nevhodná. Standard udává, že všechny části kresby musejí být zachovány, a však strakatostí narušeny.

Jelikož se strakaté zebřičky vyskytují s rozdílným podílem bílého peří, existuje jejich určité rozdělení. Je to sice neoficiální dělení, protože jak má strakatá zebřička vypadat určil standard. Toto dělení se přesto používá.

Straky můžeme dělit na:

symetrické- to jsou již dle pojmenování straky, které mají tmavé peří na daných částech těla. Nejsou nahodile strakaté jako ostatní straky. Pokud je tmavé peří pouze na zádech až ke kostřeci, jedná se o takzvané straky sedlové. Protože jsou sedlové straky takto specifické a tmavému peří je přesně určeno, kde se má nacházet tak je logické, že si budou takovéto straky velmi podobné anebo budou úplně stejné. Zde tedy úplně neplatí, že neexistují dvě stejné straky.

nepravidelné- to jsou všechny ostatní straky.

Nebo se dají straky rozdělit podle poměru bílého zbarvení vůči tmavému takto:

lehké straky- tito ptáci mají jen málo bílých peříček. Většinou konce letek a pár bílých peříček pod zobákem, nebo na hlavě. (To jsou právě ti ptáci, co nám mohou zničit všechny ostatní barevné rázy, protože jako straka jsou nevystavovatelné a bílými peříčky nám zničily chov ostatních barev).

střední straky- tito ptáci jsou už hodně strakatí. Prakticky se podíl přibližuje, už dosahuje anebo překračuje poměr bílého a tmavého zbarvení tak, jak ho požaduje standard. V této skupině se nejvíce pohybuje chovatel strak, který se nimi ve svém chovu zabývá.

silné straky- u nich je poměr bílého zbarvení 70% těla a více. (Sem se řadí straky sedlové)

1.0 P GR - Pied Grey - Straka šedý 0.1 P GR - Pied Grey - Straka šedá

Kresby od Patrycja Kamińska. Tyto obrázky budou ve všech vzorcích křížení prezentovat šedé straky.

Strakatá mutace, pokud se nebudeme v chovu zabývat přímo ní, nám může nadělat obrovské problémy na ostatních mutacích. V zahraničí pro toto mají chovatelé zebřiček pojmenování "stračí mor". Jde o to, že tato mutace dokáže zničit všechny ostatní mutace a ptáky tak z pohledu výstav úplně znehodnotit.

Mládě je pouze štěpitelné na straky a už má bílá pírka, přestože dědičnost strakaté mutace je recesivní.

Jen jedno bílé pírko, na kterékoliv jiné zebřičce než strace, ji sebere všechny šance uspět na výstavě. (obr. výše) Pokud tedy máme v chovu straky, měli bychom si obzvlášť pečlivě vést evidenci tak, abychom věděli o každém mláděti, které je po strakatém rodiči. Musí mít v patrnosti i ta mláďata, která mohou být na strakatou mutaci štěpitelná. Zde se jedná o potomky ze spojení, kde byl jeden z rodičů štěpitelný na straky nebo oba rodiče štěpitelní na straky. Tam musíme počítat s tím, že teoretická polovina potomků z takových to spojení, je také štěpitelných na strakatou mutaci a mi nevíme, kteří to jsou. Jedná se o mutaci s recesivní dědičností a ta se nám bude skrytě šířit chovem v podobě štěpitelných ptáků, aniž bychom to na nich viděli. I když v některých případech má štěpitelný pták na straky už nějaké bílé pírko rozhodně to, ale není pravidlem. Až se nám pak setkají dva štěpáci na straku v páru, teprve uvidíme strakatá mláďata. To už může být pro chovatele, který se zabývá jinými mutacemi katastrofa. Proto je potřeba pečlivá evidence chovu u této mutace, abychom si ní nezničili ostatní barevné rázy.

1.0 Straka šedá

To, že se bude jednat o straku, je často vidět na mláděti již v budce. Čím více bude mládě strakaté, tím dříve je to na něm vidět. Když začíná mláďatům růst peří, jsou viditelná bílá pírka v tmavém opeření. I zobák může mít mládě strakatý, tam jsou pak na černém zobáku patrné oranžové nebo bílé fleky. Při dospívání toto mizí a v dospělosti má zobák strakaté zebřičky stejnou barvu jako všechny ostatní mutace zebřiček.

Zprava: 0.1 - černolící hnědá 0.1 - černolící straka (více strakatá) 1.0 - černolící straka (méně strakatá) Vidíme zde i strakaté zobáky u mláďat.

Ke strakám jsem se po deseti letech vrátil - 2023

Cílem při šlechtění strakatých zebřiček by mělo být odchovat zebřičky, které budou mít podíl bílého peří 50 %. Kresba musí být na strakatých zebřičkách zachována dle mutace, s kterou jsme straku spojili a strakatostí přerušena v poměru zase 50%. To platí pro obě pohlaví. Samčí znaky také musejí být všechny zachovány a strakatostí rozděleny bílým peřím opět na 50%. Takto vyváženého strakatého jedince je velice těžké dosáhnout. Ze začátku budeme odchovávat málo strakaté ptáky, ale dalším křížení straka X straka se podíl bílého zbarvení již zvětšuje. Při zvětšování podílu bílého peří se ke konci, než bude jedinec zcela bílý stává, že poslední tmavé peří (na jinak již celé bílé zebřičce) se jako by vrátí a shlukne se na zádech a mi odchováme symetrickou straku, které se říká sedlová. Opětovným pářením dvou strak ve finále odchováme čistě bílou zebřičku.

Vzorce křížení:

V rodičovském páru můžeme přehodit samce za simici a výsledek zůstane stejný.

Jelikož se v tomto příspěvku zmiňuji o bílé zebřičce, doplním sem ještě pár slov o albino zebřičce. Otázka existence mutace albino u zebřičky není zcela zodpovězena. Pokud by tedy existovala, byla by její dědičnost zřejmě vázaná na pohlaví. Albino zebřička by měla samozřejmě červené oko. Ovšem zahraniční chovatelé bílých zebřiček její existenci moc nepodporují. Z jejich zkušeností vyplívá, že se sice objevují bílé zebřičky s více, či méně patrným červeným okem, ale přisuzují to tomu, že barva oka do červené barvy se objevuje při šlechtění bílé mutace přes hnědé zebřičky. Při šlechtění bílé mutace přes šedé ptáky se s tímto nesetkávají. Při pokusech křížení s těmi to bílými zebřičkami, které se jim objevují nepotvrdili typ dědičnosti a ani nepotvrdili to, že by se červené oko dále objevovalo, když začnou místo hnědých ptáků používat při šlechtění ptáky šedé. Tyto bílé zebřičky s červeným okem, většinou jen s načervenalým okem mají s očima problémy a častou jsou s přibývajícím věkem slepé. Někdy se objeví bílá zebřička s červeným okem při křížení, kde se u rodičů nachází jak geny pro bílou, (nebo už straku) tak i pro mramorovou - červenookou.

Doplnění: Zapomněl jsem se ještě zmínit o jedné věci, která s tímto souvisí. Někdy se nám může v chovu objevit pták, který má nějaké pírko bílé a nemusí to nutně znamenat, že jde o straku. Stát se to může u mláďat, která jsou nedostatečně krmena rodiči. Jsou vlastně podvýživená. Tam se může objevit nějaké bílé peříčko, což by se při dostatečné výživě po jejich přepeření již objevit nemělo. Někdy to bývá způsobeno nemocí, často se uvádí porucha funkce jater. A občas se může stát, že si pták poraní perový váček (follicul) z něho pak může opakovaně vyrůstat peří bez pigmentu, tedy bílé. Všechny tyto případy nejsou nijak geneticky podmíněny a jsou to "problémy" jen na daném jedinci, které nikterak nepřenáší na své potomky.

Zpět

Straka šedá

Kontakt