Strakatá mutace zebřičky pestré

20.01.2017 22:18

 

  Anglický název: Pied

  Výstavní skupina: 3- Výstavní třída: č.22,23,24 a 25- samec 

  Výstavní skupina: 4- Výstavní třída: č.40,41,42 a 43- samice 
 

  Dědičnost: recesivní

 

 První výskyt: odchycena v roce 1921 z volné přírody

 Účinky mutace: nedostatečná fixace pigmentů na části, nebo na celém těle

 Úskalí v chovu: cílem je strakatý pták v poměru 50 % na 50 % a přitom musí mít veškerou kresbu zachovanou, avšak strakatostí ideálně opět na 50 % rozdělenou.

Začnu názvem této mutace. Je správně strakatá nebo straka? Někteří chovatelé jsou názoru, že správný název mutace je strakatá. Protože název straka přesně určuje, jak má daný jedinec vypadat. Kde má mít bílé partie a kde tmavé. Jednoduše: zebřička straka by měla být vybarvená jako straka obecná. Buď v šedé řadě anebo v hnědé řadě. Přesně správné pojmenování neznám a používám oba názvy. Neexistují dvě stejné straky. (To neplatí u všech typů strak, vysvětlým níže). V tomto je určité kouzlo této mutace. Strakatá zebřička by měla mít podíl bílé a tmavé barvy (tmavé- dle kombinace) 50/50 a současně by měli být všechny samčí znaky také 50/50 rozděleny bílou barvou. Čehož je velice obtížné dosáhnout. Náš standard požaduje poměr bílého a tmavého zbarvení (dle kombinace) 40/60 %, to je poměr, který v zahraničí berou jako minimun pro vystavení strakaté zebřičky. Dle kombinace uvádím z toho důvodu, že strakaté zebřičky můžeme odchovat nejen v základní šedé a hnědé řadě, kde je kontrast barev největší, ale můžeme straky kombinovat i s ostatními mutacemi. Protože jsme straku spojili s jinou mutací, mluvíme již o kombinaci. (Už i hnědá straka je kombinace mutací strakaté a hnědé). Například: šedá černolící straka, nebo hnědá světlehřbetá straka atd. Nedoporučuje se křížit straky s mutací bílou. Také není zcela vhodné křížení s ostatnímí "bílými mutacemi" jako je mramorová, běloprsá a izabela. Také se nedoporučuje křížení s mutací hnědolící. U křížení s těmito mutacemi dochází k obrovské ztrátě oranžového zbarvení. Často toto zbarvení zmizí úplně. Což je v rozporu se standartními požadavky na strakaté zebřičky. Odchováme sice například běloprsou straku, ale samec nebude mít žádné lícní skvrny. (Někdy nebude mít ani žádnou samčí kresbu na bocích, což není tak časté). V místě oranžovohnědé lícní skvrny u samců těchto "bílých mutací", které křížíme s mutací strakatou budou opětovným křížením mít odchovaní samci pouze bílé peří a to je špatně. Často se pak stane, že po opakovaném křížení těchto mutací se strakami nám zmizí i ozobní a slzní čárky u obou pohlaví a hlava je pak celá bílá. Ačkoliv vzhledově se jedná o velice atraktivní ptáky, tak na výstavu je taková to straka nevhodná. Standard udává, že všechny části kresby musejí být zachovány, a však strakatostí narušeny. 

 Jelikož se strakaté zebřičky vyskytují s rozdílným podílem bílého pěří, existuje jejich určité rozdělení. Je to sice neoficiální dělení, protože jak má strakatá zebřička vypadat určil standard. Toto dělení se přesto používá. 

Straky můžeme dělit na: 

symetrické- to jsou již dle pojmenování straky, které mají tmavé peří na daných částech těla. Nejsou nahodile strakaté jako ostatní straky. Pokud je tmavé peří pouze na zádech až ke kostřeci, jedná se o takzvané straky sedlové. Protože jsou sedlové straky takto specifické a tmavému peří je přesně určeno, kde se má nacházet tak je logické, že si budou takovéto straky velmi podobné anebo budou úplně stejné. Zde tedy úplně neplatí, že neexistují dvě stejné straky.

nepravidelné- to jsou všechny ostatní straky.

Nebo se dají straky rozdělit podle poměru bílého zbarvení vůči tmavému takto:

lehké straky- tito ptáci mají jen málo bílých peříček. Většinou konce letek a pár bílých peříček pod zobákem, nebo na hlavě. (To jsou právě ti ptáci, co nám mohou zničit všechny ostatní barevné rázy, protože jako straka jsou nevystavovatelné a bílými peříčky nám zničily chov ostatních barev).

střední straky- tito ptáci jsou už hodně strakatí. Prakticky se podíl přibližuje, už dosahuje a nebo překračuje poměr bílého a tmavého zbarvení tak, jak ho požaduje standard. V této skupině se nejvíce pohybuje chovatel strak, který se nimi ve svém chovu zabývá.

silné straky- u nich je poměr bílého zbarvení 70% těla a více. (Sem se řadí straky sedlové)

Strakatá mutace, pokud se nebudeme v chovu zabývat přímo ní, nám může nadělat obrovské problémy na chovaných zebřičkách. V zahraničí pro toto mají chovatelé zebřiček pojmenování "stračí mor". Jde o to, že tato mutace dokáže zničit všechny ostatní mutace a ptáky tak z pohledu vystavovatele úplně znehodnotit. Jen jedno bílé pírko na kterékoliv zebřičce ji sebere všechny šance uspět na výstavě. Pokud tedy máme v chovu straky, měli bychom si obzvlášť pečlivě vést evidenci tak, abychom věděli o každém mláděti, které je po strakatém rodiči. Musí mít v patrnosti i ta mláďata, která mohou být na strakatou mutaci štěpitelná. Zde se jedná o potomky ze spojení, kde byl jeden z rodičů štěpitelný na straky nebo oba rodiče štěpitelní na straky. Tam musíme počítat s tím, že teoretická polovina potomků z takových to spojení, je také štěpitelných na strakatou mutaci a mi nevíme, kteří to jsou. Jedná se o mutaci s recesivní dědičností a ta se nám bude skrytě šířit chovem v podobě štěpitelných ptáků, aniž bychom to na nich viděli. I když v některých případech má štěpitelný pták na straky už nějaké bílé pírko rozhodně to, ale není pravidlem. To už se většinou jedná o lehkou straku. Až se nám pak setkají dva štěpáci na straku v páru, teprve uvidíme strakatá mláďata. To už může být pro chovatele, který se zabývá jinými mutacemi katastrofa. Proto je potřeba pečlivá evidence chovu u této mutace, abychom si ní nezničili ostatní barevné rázy. 

 To, že se bude jednat o straku, je vidět na mláděti již v budce. Čím více bude mládě strakaté, tím dříve je to na něm vidět. Když začíná mláďatům růst peří, jsou viditelná bílá pírka v tmavém opeření. I zobák může mít mládě strakatý, tam jsou pak na černém zobáku patrné oranžové nebo bílé fleky. Při dospívání toto mizí a v dospělosti má zobák strakaté zebřičky stejnou barvu jako všechny ostatní mutace zebřiček. 

  Zprava:    0.1 - černolící hnědá   0.1 - černolící straka (více strakatá)     1.0 - černolící straka (méně strakatá) Vidíme zde i strakaté zobáky u mláďat.

 Cílem při šlechtění strakatých zebřiček by mělo být odchovat zebřičky, které budou mít podíl bílého peří 50 %. Kresba musí být na strakatých zebřičkách zachována dle mutace, s kterou jsme straku spojili a strakatostí přerušena v poměru zase 50%. To platí pro obě pohlaví. Samčí znaky také musejí být všechny zachovány a strakatostí rozděleny- bílým peřím opět na 50%. Takto vyváženého strakatého jedince je velice těžké dosáhnout. Ze začátku budeme odchovávat málo strakaté ptáky, ale dalším křížení straka X straka se podíl bílého zbarvení již zvětšuje. Při zvětšování podílu bílého peří se ke konci, než bude jedinec zcela bílý stává, že poslední tmavé peří (na jinak již celé bílé zebřičce) se jako by vrátí a shlukne se na zádech a mi odchováme symetrickou straku, které se říká sedlová. Opětovným pářením dvou strak ve finále odchováme čistě bílou zebřičku. Nejedná se, ale o bílou zebřičku- mutace bílá. Pořád se jedná o strakatou mutaci. (Pohlaví u zcela bílých strak se určuje podle zbarvení zobáku). Přesto jsou tyto čistě bílé straky vystavovány na výstavách ve třídě- bílá. A umisťují se v ní na předních místech. Tyto čistě bílé straky jsou obecně větší než zebřičky mutace bílá a také mají lepší bílou barvu, než zebřičky mutace bílá. Je to divné, ale je to tak. U klasické bílé zebřičky (mutace bílá) se často objevuje na bílém pěří šedavá, nebo krémová mlhovina v barvě. Je to podle toho, jestli jsou bílé zebřičky šlechtěny přes šedé, nebo hnědé ptáky. Tímto neduhem čistě bílé straky netrpí a proto jsou paradoxně "bělejší", než bílé zebřičky mutace bílá. U bílých strak se může, ale naopak objevit tmavé pírko a to je vyřadí z výstavní třídy bílá. Prakticky většina dnes chovaných a vystavovaných bílých zebřiček nejsou bílé zebřičky ale strakaté, které se postupným snižováním podílu tmavého peří staly bílými strakami. Neexistuje žádný vizuální způsob, jak od sebe odlišit zebřičku bílou od bílé straky. To můžeme zjistit pouze geneticky a to tak, že provedeme zpětné křížení přes šedé, nebo hnědé ptáky. Tam teprve v druhé generaci zpětného křížení uvidíme, jestli takto "testovaná" zebřička je bílá, nebo jestli se jedná o bílou straku.

  Mláďata z předchozí fotografie po opuštění budky. Pokud se chovatel snaží o kvalitní černolící ptáky, tak z toho to by radost neměl. Zde je znázorněn "stračí mor". Z pohledu černolících ptáků- nevystavovatelné, z důvodu bílého opeření. Z pohledu strak- nevystavovatelné, z důvodu příliž malého poměru bílého opeření a nesplnění ostatních požadavků na strakaté zebřičky. Takže ať se na to podíváme jak chceme, ptáci nejsou vystavovatelní. 

Řešení: dalším křížením se můžeme pokusit udělat z těchto ptáků vystavovatelné černolící straky. Černolící ptáky na výstavu z toho nikdy neuděláme. Z pohledu chovu černolících ptáků nezbývá nic jiného, než se jich spolu s rodiči zbavit.

   0.1 černolící strakatá šedá

  0.1 černolící hnědá straka 

 

Příklad zpětného křížení za použití šedé zebřičky: 

 Pokud v tomto zkušebním zpětném křížení použijeme bílou zebřičku, která je skutečně mutace bílá a křížíme ji s mutací šedou, nesmíme nikdy odchovat jakákoliv strakatá mláďata. V druhé generaci zpětného křížení musíme odchovávat pouze ptáky buď šedé (šedé/bílé, ale to vzhledově nepoznáme) nebo opět bílé. Pokud odchováme jakékoliv strakaté mládě není testovaná zebřička bílá, ale strakatá vyšlechtěná do čistě bílé formy.

 

 P                 šedý            X         bílá

 F1              šedí/bílé

 B1              šedý/bílé      X          bílá           

 F2              šedí/bílé

                    bílé

 

  V generaci B1 musíme vzít bílého rodiče z páru P (v tomto případě samici) a pářit ji s jejím potomkem- synem. Jedná se o recesivní mutaci. Je tedy jedno použijeme-li bílého samce nebo samici.

 

 V případě, že námi testovaná bílá zebřička není ve skutečnosti bílá, ale strakatá, bude výsledek vypadat takto:

 

  P                  šedý                X         bílá (domnělá bílá, tedy straka) 

  F1                    šedí/bílé (domnělé bílé, tedy straky) 

  B1                    šedý/bílé (domnělé bílé, tedy straky)   X       bílá (domnělá bílá, tedy straka

  F2                    šedí/straky

                          straky

 

 Je tedy naprosto mylné domnívat se, že bílá zebřička vzniká křížením strakatých zebřiček s šedou (hnědou) zebřičkou štěpitelnou na straky. Anebo, že bílá zebřička vzniká křížením dvou strakatých zebřiček. Ano, odchováme takto čistě bílou zebřičku, ale nelze mluvit o bílé jako takové, ale pořád jako o strace. Protože na své potomky bude přenášet geny pro strakatost a ne geny pro bílou barvu. Bílá mutace zebřiček je spontální mutace, která vznikla u zebřiček snad jako první anebo druhá po hnědé. Přesně nevím, ale jedná se o jednu z prvních mutací zebřičky pestré.

 Vysvětleme si to ještě na případu jiné mutace s recesivní dědičností u zebřiček. Například s mutací černolící. Pokud budeme křížit dokola šedé a černolící zebřičky, budeme pořád jen odchovávat fenotypově šedé a černolící zebřičky. Žádní černoflekatí ptáci nikdy nebudou. To samé platí o bílé zebřičce. Bude-li bílá zebřička skutečně mutace bílá, tak křížením s šedými ptáky budeme pořád jen odchovávat fenotypově šedé a bílé ptáky. Teprve je-li bílá zebřička straka, budeme při křížení s šedými ptáky odchovávat fenotypově šedé a šedé straky, které dalším křížením můžeme vyšlechtit do fenotypově čistě bílé zebřičky. Genotypově se, ale bude jednat o straku.

 Závěrem:

 Osobně se o strakaté zebřičky nezajímám i přesto, že se mi líbí. Nemůžu mít všechno co se mi líbí, to bych jenom dělal další nové klece. Dostali se mi do chovu dva noví ptáci, každý od jiného chovatele. A oba jsou štěpitelní na straky. Což na nich vzhledově nebylo vidět, ale strakatá mláďata v budce mi to prozradila. Jsem rád, že se mi to podařilo odhalit hned a že jsem je náhodou vybral zrovna k sobě. Pokud bych je pároval s jinými protějšky vesele by se mi po nich hromadili štěpáci na straky a já bych o tom nevěděl. A až by se mi začali po několika generacích objevovat černolící mramorové straky, asi bych se neradoval. Samozřejmě, můžu příště koupit zebřičku a ta opět může štěpit na straky a já to hned neobjevím. Bohužel ano můžu. Proto je u strak tak důležitá evidence jak píši výše, ale ruku na srdce, kolik chovatelů bude takto důsledných? Pokud se tedy stane, že se v chovu začnou ve větší míře objevovat straky a mi jsme o ně nestáli, je zle. Prakticky nám nezbude nic jiného, než se všeho zbavit. Proto i já se po sezóně zbavím tohoto páru i všech jeho mláďat plus ještě jedné samice a všech jejich mláďat, protože je to sestra samce, který dal strakatá mláďata. Tudíž je u ní možnost, že může, ale i nemusí štěpit na straky, jako její bratr. Sestavil jsem pár: 1.0 černolící šedý    X   0.1 černolící mramorová šedá. V budce měli 3 mladé na fotografii je vidíte. Neznamená to žádný zázrak, je jen třeba si pojmenování tohoto páru podle odchovaných mláďat upřesnit. Podle odchovaných mláďat tedy vím, že jsem sestavil pár: 1.0 černolící šedý/hnědé+straky      X    0.1 černolící mramorová šedá/straky. Není třeba nad něčím dlouze spekulovat, vše je dané a jasně vysvětlitelné. Tito ptáci v sobě mohou nést i jiné geny, ale ty se projeví až se zase spojí v páru s jinou zebřičkou, která ponese ty samé geny. To je problém toho, že nikdy nevíte přesně jaký je genotyp té, které zebřičky. To, že mutace strakatá prakticky zničí, jakoukoliv jinou, roky šlechtěnou mutaci tím, že se nám začnou na šlechtěných ptácích objevovat bílá peříčka je pojmenováno "stračí mor". Ale já osobně se více obávám, že nás čeká "eumo mor". Eumo je nová, žádaná mutace. Ale! Eumo zebřiček se v odchovech objevuje jen velice málo. Vzniká tedy spousta štěpitelných ptáků. Ale na co jsou štěpitelní? Jenom na eumo? To si nemyslím. Nevíme totiž co vše chovatelé prvních eumo používali k udržení a rozmnožení této mutace. Viděl jsem již několik ptáků po eumo rodičích. Nutno podotknout mnohdy ve velice zajímavých a pěkných barvách. Ale naprosto neurčitelných. Bylo v nich možno vidět přes černolící a vousaté zebřičky vše možné, což jsme ani v několika lidech nebyli schopni určit. Zatím nám může být útěchou to, že euma jsou malá a mají problémy s peřím. Mláďata po eumech, tedy štěpáci na kdoví co, problémy s peřím mít nemusí, ale pořád jsou velice drobná. Takže si v současnosti jejich zařazení do chovu zatím nedovedu představit. Časem se povede velikost i opeření vylepšit. Je tedy možné, že si tyto štěpáky po eumech bez vědomí toho, z čeho pochází lehce přidáme do chovu. Potom se budou v chovech šířit geny, o kerých toho dnes moc nevíme. Nechci být špatným prorokem, ale ta možnost tu je..

Jelikož se v tomto příspěvku zmiňuji o bílé mutaci u zebřičky pestré doplním sem ještě pár slov o albino zebřičce. Otázka existence mutace albino u zebřičky není zcela zodpovězena. Pokud by tedy existovala, byla by její dědičnost zřejmě vázaná na pohlaví. Albino zebřička by měla samozřejmě červené oko. Ovšem zahraniční chovatelé bílých zebřiček její existenci moc nepodporují. Z jejich zkušeností vyplívá, že se sice objevují bílé zebřičky s více, či méně patrným červeným okem, ale přisuzují to tomu, že barva oka do červené barvy se objevuje při šlechtění bílé mutace přes hnědé zebřičky. Při šlechtění bílé mutace přes šedé ptáky se s tímto nesetkávají. Při pokusech křížení s těmi to bílými zebřičkami, které se jim objevují nepotvrdili typ dědičnosti a ani nepotvrdili to, že by se červené oko dále objevovalo, když začnou místo hnědých ptáků používat při šlechtění ptáky šedé. Tyto bílé zebřičky s červeným okem, většinou jen s načervenalým okem mají s očima problémi a častou jsou s přibývajícím věkem slepé. Někdy se objeví býlá zebřička s červeným okem při křížení, kde se u rodičů nachází jak geny pro straky, tak pro mramorové-červenooké.

Doplnění: Zapomněl jsem se ještě zmínit o jedné věci, která s tímto souvisí. Někdy se nám může v chovu objevit pták, který má nějaké pírko bílé a nemusí to nutně znamenat, že jde o straku. Stát se to může u mláďat, která jsou nedostatečně krmena rodiči. Jsou vlastně podvýživená a tam se může objevit nějaké bílé peříčko, což by se při dostatečné výživě po jejich přepeření již objevit nemělo. Někdy to bývá způsobeno nemocí, často se uvádí porucha funkce jater. A občas se může stát, že si pták poraní perový váček (follicul) z něho pak může opakovaně vyrůstat peří bez pigmentu, tedy bílé. Všechny tyto případy nejsou nijak geneticky podmíněny a jsou to "problémy" jen na daném jedinci, které nikterak nepřenáší na své potomky.

 

 

  autor: Otakar Buldra©


 

 

 

 

 

 

 

 

Zpět

Kontakt

Otakar Buldra
Bohumileč 41
533 04 Sezemice
okr.Pardubice
Česká republika

+420 604 367 752

© 2013 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba webu zdarma s WebnodeWebnode