Černolící šedá

18.12.2014 22:34

 1.0 černolící šedá

 0.1 černolící šedá

První výskyt: původní verze se objevila v roce 1977 v Německu. Samci i samice této verze měli plné, černé lícní skvrny, ale boky samců byly oranžovohnědé.

Na konci 80 let se opět v Německu objevují černolící samci s černými boky. Tento rozdíl ve fenotypu je patrný pouze u samců, ale jisté je, že samice bude odchovávat černoboké samce, pokud pochází po černobokém otci. To samé platí pro hnědé boky. 

Do standardu byla zařazena verze samců s černými boky. Samice se nerozlišují, protože jsou fenotypově stejné. Jejich rozdíl spočívá v genotypu. 

Protože tyto dvě verze černolících ptáků jsou mezi s sebou "mísitelné" nebyly z nich udělané dvě samostatné mutace. Jedná se o dvě alelické verze genů. A dochází mezi nimi k co-dominaci. Pokud křížíme samce s černými boky se samicí po otci, který měl hnědé boky odchováme samce s dvoubarevnými boky. Černo-hnědými. Samice z tohoto spojení budou pořád stejné, s černými lícemi, ale i ony budou nosiči obou verzí genu. Můžeme tyto samce s dvoubarevnými boky považovat za mezi barvu.

Protože standard byl určen dle verze z černými boky, jsou ptáci s hnědými, nebo černo-hnědými boky selektivně vyřazováni z chovu. Proto se jich objevuje pořád méně. Musíme se selektivně zbavovat i samic. Jinak si budeme hnědou verzi neustále držet v chovu.

Účinek mutace: změna oranžových melaninových fixativů v černé

Standardní požadavky: Lícní skvrny a boky samců musí být černé, bez jakéhokoliv náznaku hnědé barvy. U samic jsou lícní skvrny výrazným rysem a proto musejí být plné, veliké a ostře ohraničené. Většinou bývají o něco méně černé, než u samců, musí se upřednostňovat samice s lepší černou barvou líce. Vrchní část těla musí být tmavá, břidlicově šedá, bez jakéhokoliv hnědého odstínu. Samice nesmí mít černá peříčka na prsou. Spodní část těla nesmý vykazovat ve své krémové barvě žádný hnědý nádech. Bílá krémová barva spodní části je žádoucí, při zachování břidlicově tmavého řbetu a křídel, bez světlých lemů na křídlech.

    1.0 BC GR - Black Cheek Grey - Černolící šedá             0.1 BC GR - Black Cheek Grey - Černolící šedá

Kresby od Patrycja Kamińska. Tyto obrázky budou ve všech vzorcích křížení prezentovat černolící šedé ptáky.

Úskalí v chovu: dosažení černých boků u samců s kulatými bílými tečkami, plné černé líce u samic a samice bez samčích znaků

Vzorce křížení:

Ve vzorcích můžeme přehodit samce za samici a opačně a výsledek bude stejný.

Mláďata: rodí se tmavá, s černými zobáky. Již při kroužkování jsou patrné černé líce u obojího pohlaví.

 Černolící mutace a kombinace: zkušenosti z chovu

 Černé líce mají jak samci, tak i samice. Líce musí být pěkně plné (dodělané) a tmavé. Někdy je na samici, která není černolící poznat, že je na černolící mutaci štěpitelná podle rozšířené slzní čárky. Otázkou zůstává, jestli už se nejedná o černolící samici s nedokonalou lícní skvrnou. Jindy mají samice slzní čárku více rozmáznutou do líce, ale ne plnou lícní skvrnu, to už jsou jisté černolící samice se špatně vybarvenou lícní skvrnou. U samic je častý problém, že mají viditelné samčí znaky. Bohužel samice s dokonalou lícní skvrnou často mají samčí kresbu na prsou a na bocích. Je těžké odchovat u samice plné, černé lícní skvrny a čistá prsa. Samice se samčí kresbou jsou ideální do chovu, protože vylepšují černé boky u samců, ale samice po nich opět mají často samčí kresbu. Je to dědičné a velmi těžko odstranitelné. 

Protože samice vykazují pouze jeden fenotyp, musí si chovatel při jejich nákupu zjistit, jakou barvu boků měl její otec. Pokud toto přesně neví, je lepší koupit si samce s černými boky a samici si odchovat sám. Jinak si můžeme s novou krví zanést do již "vyčištěného" chovu opět vlohy pro oranžové boky a samci budou mít zase hnědé nebo černo-hnědé boky.

 Dle mých poznámek z chovu samčí znaky u samic souvisí s barvou boků samců takto:

Samice se silnými samčími znaky ve více než 90 % pocházely po otci s černými boky. (To, že takovéto samice jsou do chovu pro vylepšení barvy boků u samců se vědělo, ale nevědělo se proč. Protože pocházejí po otci s černými boky, proto jsou na černé boky štěpitelné). U zbývajících 6 % samic se samčí znaky objevily další rok. A u zbývajících 4 % se objevily za dva roky. Takže cca ze 100 samic po otci s černými boky měli do tří let všechny samčí znaky.

Samice po otci s černo – hnědými boky (samec, který předává na své potomstvo obě verze genu. Jeden pro černé boky a druhý pro oranžové boky). Měli také velice častý výskyt samčích znaků. Okolo 70 %, ale samčí znaky se na prsou objevovali jen vyjímečně. Měli sice samčí znaky na bocích, ale ne tak hodně, jako předchozí typ.

 A nakonec samice po samci, který měl oranžové boky, byly v 98 % naprosto bez samčích znaků. A to i po několika letech. Sice se mi v chovu vyskytlo jen pár samců s oranžovými boky, protože jsem se jich většinou kvůli předpokládanému zhoršení barvy boků hned zbavil, ale domnívám se, že i větší počet odchovaných samic po takovém otci by to potvrdil.

Na samci vidíme, jakou má barvu boků, ale samice mají pouze jeden fenotyp. Proto je pro chovatele velmi důležité vědět jakou barvu boků měl její otec. Jinak si opět do chovu zatáhneme oranžovou verzi genu a budeme se zase trápit s černo – hnědými boky u samců. Ale již budeme vědět proč se tak stalo. A také budeme vědět, který pták to zavinil a toho se zbavíme.

 Barva a kresba černolících šedých ptáků:  otakar-buldra-zebricka-pestra-clanky-3.webnode.cz/a2/

Samice štěpitelná na černolící? Pravděpodobně se již jedná o černolící samici, ale se špatně vybarvenou lícní skvrnou

 U samců se podle rozšířené slzní čárky štěpitelnost na černolící mutaci pozná málokdy. Snad nikdy. Samci většinou problém s velikostí lícní skvrny nemívají, občas se sytostí černé barvy.

 Černolící šedý samec s černo-hnědou barvou boků. Samec má obě verze genů pro černolící mutaci a obě verze bude dále přenášet na své potomky. Vyřadit z chovu. Spolu s jeho sourozenci. Jak sestry, tak bratry. Pokud má otec černé boky, vyřadit i jeho matku.

 Další poznatek z chovu potvrdil, že pokud má být černolící pták kvalitní, musí být již v budce černolící s velikou lícní skvrnou, která má tmavou barvou. Pokud vylezou z budky mláďata a nemají lícní skvrnu tak jak má být a mají ji jen naznačenou, nebo jakoby rozmázlou slzní čárku dozadu, nečekejte, jak někdy slyším "uvidím až přepeří". Nikdy jim po přepeření "nedoroste". Pokud je veliká, ale světlá, někdy trochu ztmavne i když taky ne moc. Ale určitě se nedodělaná lícní skvrna nezvětší na velikost, jak má být.    

n černolící šedý (n černolící světlehřbetý šedý u prostřed). Takto musí být vidět lícní skvrna již na mláděti.

U černolících světlehřbetých samců je často špatně vidět, který z nich je štěpitelný na mramorové. Na obyčejných světlehřbetých šedých je tato štěpitelnost vidět daleko více. Zde si můžeme dovolit použít u mramorové mutace červené oko. V normálních světlehřbetých šedých nesmíme červenooké ptáky použít nikdy. Pouze černooké mramorové. Více o tomto v článku cms.zebricka-pestra-otakar-buldra.webnode.cz/news/svetlehrbeta-seda-mutace/

Červené oko u světlehřbeté mutace:

I s tímto jsem se v chovu setkal. Našel jsem na internetu zmínku, o světlehřbeté červenooké mutaci. Byla poprvé odchována v Německu. Jedná se o klasické světlehřbeté šedé ptáky s červeným okem, které je patrné po vylíhnutí. V dospělosti již červená barva oka není patrná. Není jasné, jestli se jedná o mutaci, spíše se chovatelé domnívají, že červené oko se občas u světlehřbetých ptáků objeví jako pozůstatek při křížení s mramorovými červenookými ptáky. Mají to zřejmě na svědomí alely, které jsou pro obě mutace shodné. Tak zvané multialely. To si myslím je i případ mojí samice. Nešlo o nic více než o červené oko po mramorových červenookých předcích.

Ze spojení: černolící samec s černo-hnědými boky a černolící samice po otci s černo-hnědými boky odchovám mladé samce opět s černo-hnědými boky, také černolící samce s oranžovými boky a černolící samce s černými boky. Ovšem v malém počtu. A samice ponesou stejné geny. Viz obrázek.

Samec má černo hnědé boky. Samice má nedokonalou lícní skvrnu a samčí znaky. Toto vše jsou vady. 

Pochybnosti stále zůstávají, zda se jedná o pouhý faktor, nebo dvě alelické verze genu pro černolící mutaci. Zřejmé je, že ani jedna z těchto dvou alel nepřevládá nad druhou. Žádná není vůči druhé dominantní, tedy ani recesivní. Tak zde dochází k co-dominaci. Což nám potvrzují samci, kteří mají boky zbarveny černo-hnědě (hnědě). 

Pokud budeme z tohoto vycházet můžeme si rozdělit černolící ptáky takto:

1 typ - černolící samec s černými boky a černolící samice po otci s černými boky ččb

2 typ - černolící samec s oranžovými boky a černolící samice po otci s oranžovými boky čob

3 typ - černolící samec s černo-hnědými boky a černolící samice po otci s černo-hnědými boky ččob

Pak bude jejich křížení dávat teoreticky takovéto výsledky: 

1.0 ččb   X  0.1  ččb = 50% ččb samců a 50% ččb samic

1.0 ččb   X  0.1  čob = 50% ččob samců a 50% ččob samic

1.0 ččob X  0.1  ččb = 25% ččb samců, 25% ččob samců, 25% ččb samic a 25% ččob samic

1.0 ččob X  0.1  čob = 25% čob samců, 25% ččob samců,25% čob samic a 25% ččob samic

1.0 ččob X  0.1 ččob = 12,5% ččb samců, 25% ččob samců, 12,5% čob samců, 12,5% ččb samic, 25% ččob samic a 12,5% čob samic

U černolící mutace s recesivní dědičností musíme sledovat i barvu boků u samců a genotyp samic což se dědí také recesivně a dochází k co-dominaci.

Protože barvu boků nám určují dvě verze genu od samce a dvě verze genu od samice (tyto geny se dědí recesivně) a díky jejich možnosti co-dominace, stačí jen jeden gen ze čtyřech možných ve spojení rodičů, aby měli samci hnědé, nebo hnědě-černé boky, nezbavíme se tohoto problému navždy. Ale správným výběrem ptáků ho můžeme eliminovat na minimum. Ovšem každý koupený černolící pták nám může opět nadělat paseku, pokud nevíme od jakých rodičů byl odchován. I pokud víme, že oba rodiče pocházeli po černo bokém samci, může být potomek na oranžové boky štěpitelný po jednom z rodičů. Pokud by se tyto geny dědily dle pohlaví, jako třeba červené oči u mramorových ptáků, dalo by se to z chovu výběrem dalších ptáků na chov odstranit nadobro, ale u recesivně založené dědičnosti je to prakticky nemožné, protože i po jednom genu ze čtyřech, které jedince od rodičů určují, může teoretická polovina potomků opět tento gen zdědit.

      autor: Otakar Buldra©

Zpět