Pastelová šedá

 

 

1.0 pastelová šedá - tmavý typ

 0.1 pastelová šedá  (tmavý typ)

 

První výskyt: 1935 v chovu v Austrálii, v roce 1939 dovezena do Belgie. Na počátku padesátých let minulého století se v Austrálii objevila světlejší verze dominantní pastelové mutace a v roce 1954 byla dovezena do Evropy. Zřejmě se jedná o alelickou verzi genu pro dominantní pastelovou mutaci. A to je důvod výskytu dvou typů odlišně zbarvených pastelových ptáků s neúplně dominantní dědičností. První typ se z počátku nazýval (z anglického překladu) "zředěná modrá" a druhý světlejší typ "stříbrná". Protože se v 60 letech minulého století v Evropě objevila pastelová mutace s dědičností recesivní a bylo nutné tyto různé mutace názvem rozlišit, začal se používat pro oba typy mutace s dědičností dominantní název "dominantní stříbrná"(dominant silver). V 80 letech minulého století se z důvodu nerozlišování těchto dvou typů dominantní pastelové mutace na soutěžích a z důvodu existence pastelové recesivní mutace rozhodlo pro sloučení obou do jedné třídy Dominant Pastel (Dominant Silver). Vzhledem k tomu, že v Austrálii neexistuje pastelová mutace s recesivní dědičností, mají tam pořád dvě různé dominantní pastelové mutace. Oba typy rozdělují do samostatných tříd na soutěžích.

Nyní dochází k dalšímu upřesnění pastelové mutace. V zahraničí se začíná používat pouze název Pastel pro mutaci s dědičností neúplně dominantní. Recesivní pastel se již nebere v potaz a má se za to, že neexistuje.

 Účinek mutace: celkové zředění (zesvětlení) barvy i kresby o ±50 % udávají Němci. Zesvětlení o ±70 % udávají Holanďané. My jsme ve standardu šli cestou mezi těmito dvěmi velmocemi a určili jsme zesvětlení na ±60 %. Do jaké míry je to měřitelné, zůstává nezodpovězenou otázkou. 

 

Standardní požadavky:

 Pastel v základní šedé a hnědé řadě musí být ve všech barvách zesvětlen ideálně o ± 60 %. Proto nemá téměř žádné barvy v kontrastu. Není kontrast mezi barvou a kresbou. Což při menším zesvětlení, než je udávaných ±60 % se stává pták kontrastní v kresbě vůči barvě. To je chyba. Barevný přechod hlava, záda a křídla musí být co nejrovnoměrnější. Lícní skvrna musí být krémově bílá, co nejsvětlejší. Ale pořád krémová, ne čistě bílá. To je vada kresby. Prsní pásek i ostatní kresba, přestože je silně zesvětlena, musí být viditelná. Boky samců jsou světle krémově oranžové s býlími tečkami. Někdy se stává, že tečky mají tenký červenohnědý okraj. Takže celková barva je více oranžová. To je také chyba kresby. Tmavá pole v pruhování ocasu jsou mírně dvoubarevné (šedé). To je typický rys pastelů. Barva konců křídel a letek je mírně světlejší než barva křídel a zad. Upřednostněný by měl být pták, který má tento rozdíl barev co nejmenší. Spodní část těla je krémová až krémová bílá. Ne čistě bílá.

 

Úkalí v chovu: Kolem pastelové mutace a kombinací s ní panuje několik doposud přesně nezodpovězených otázek. Také není zcela sjednocené v rámci Evropy, jak by měl vlastně pastel vypadat. Existují sice standardy různých zemí, ale nejsou úplně stejné. Tato mutace není až tak nová, nicméně kolem jejího vzhledu panuje spousta dohadů a dotazů. Nebylo po mnoho let možné shodnout se na jejím názvu a tento daleko důležitější problém, jak má vlastně pastelový pták vypadat, bude trvat daleko déle. Pro všechny by byl nejlepší jeden jediný standard v rámci C.O.M. 

1.0 DS GR - Dominant Silver Grey - Pastel šedý                            0.1 DS GR - Dominant Silver Grey - Pastelová šedá

Kresby od Patrycja Kamińska. Tyto obrázky budou ve všech vzorcích křížení prezentovat pastelové šedé ptáky.

 

Jedná se o mutaci s dědičností odborně nazývanou autosomálně dominantní. Protože se týká genů umístěných na nepohlavních chromozomech- autozomech. Jelikož jde o nepohlavní chromozomy, je jedno jestli chovatel použije v páru pastelového samce anebo samici. Jen jeden z rodičů v pastelové mutaci stačí k odchovu pastelových mláďat.

 

 1.0 pastelová šedá - světlý typ (vlevo) a 1.0 pastelová šedá - tmavý typ (vpravo). Dle dosavadního standardu je blíže pták nalevo. Celkové zesvětlení barev, včetně kresby.

 

U mutací s dědičností neúplně dominantní se rozlišují homozygoti a heterozygoti, kteří jsou i fenotypově odlišní.

Heterozygot- jedinec u kterého je jen jeden gen v páru mutovaný se označuje 1f- tedy jedno faktorový. Fenotypový projev je slabší, jeho zbarvení je mutací méně zasaženo a ovlivněno. V tomto případě je zesvětlení barev méně výrazné než u 2f.

Homozygot- jedinec u kterého jsou oba geny v páru mutované se označuje 2f- tedy dvou faktorový. U něho je fenotypový projev daleko silnější a v tomto případě by se jednalo o daleko světlejší barevné tóny, jenomže...

U všech doposud známých mutací u zebřičky pestré s neúplně dominantní dědičností je homozygotní spojení genů letální- smrtící. 2f jedinec je života neschopný a hyne většinou již v zárodku anebo brzy po vylíhnutí. Takže všechny dominantní pastelové zebřičky, jedno v jaké kombinaci, jsou pouze 1f.

 U pastelové mutace je poměrně veliká rozmanitost ve zbarvení mláďat i v jednom hnízdě, tedy od jednoho páru. Proč tomu tak je? 

1- hlavně proto, že existují dvě alelické verze genu pro pastelovou mutaci. Světlý typ a tmavý typ.

2- je zde variabilní expresivita ve zbarvení (variabilní stupeň manifestace znaku) což lze pro chovatele nazvat, že mutací pozměněná alela se ne vždy stejně silně vzhledově projeví, což způsobuje také rozmanitost ve zbarvení. Nebo se neprojeví vůbec, ačkoliv je mutací pozměněna. 

3- rozdíly ve zbarvení mláďat může ovlivňovat působení dalších genů, které nejsme schopni určit. 

4- barevné rozdíly mezi ptáky od různých chovatelů mohou být ovlivněny i působením vnějšího prostředí např. krmením nebo v jak slunečném prostředí jsou ptáci chováni (venkovní voliéra, vnitřní voliéra, sklep atd.). To může mít také nepatrný vliv. A pokud se nám tyto možnosti sejdou vznikají drobné rozdíly ve zbarvení, které nás mohou mást. Což platí pro všechny mutace a dobře je to patrné na výstavách, kde máme možnost vidět mnoho jedinců určité mutace od více chovatelů a všímáme si rozdílů v intenzitě zbarvení. 

U mutací s neúplně dominantní dědičností působí neúplná penetrance genu (což znamená, že se alela fenotypově projeví u menšího počtu nositelů, než bychom očekávali). U neúplně dominantní dědičnosti je neúplná penetrance vždy přítomná a obě spolu souvisí. A právě přítomnost neúplné penetrance genu dala název neúplné dominantní dědičnosti a odlišila ji od dominantní dědičnosti. Pojem penetrance (genu) vyjadřuje pravděpodobnost s jakou se varianta genu projeví ve fenotypu. Nedá se dopředu určit procento zasažení penetrancí, víme jen, že se týká obou pohlaví. To nám také zmenšuje počet odchovaných pastelových mláďat.

 Příklad první: Při křížení dvou heterozygotů Aa (pastelový 1f) je tříčtvrtinová pravděpodobnost (75 %) narození pastelového mláděte a ve 25 % se bude jednat o ptáky AA- 2f (kteří zahynou). Zbývajících 25 % bude recesivních homozygotů aa (nepřenáší mutaci do dalších generací) takže pro chov pastelových naprosto bezcenných ptáků.

 

Geneticky rozepsaný vzorec:

 

	A	a
A	AA	Aa
a	Aa	aa

 

 

 Příklad druhý: Při křížení homozygota aa (pro nás třeba přírodně zbarvený pták) s heterozygotem Aa (pastelový 1f) je poloviční (50 %) pravděpodobnost narození pastelového mláděte Aa-1f. A zbylých 50 % mláďat bude aa tedy přírodně zbarvených mláďat.

 

Geneticky rozepsaný vzorec:

	a	a
A	Aa	Aa
a	aa	aa

 

  

 Příklad třetí: Při křížení dominantního homozygota AA (pastelový 2f) a recesivního homozygota aa (přírodně zbarvený) bude 100 % heterozygotů Aa (pastelových 1f). Ale díky neúplné penetranci genu nebude 100 % mláďat 1f, ale budou tam i šedí ptáci aa.

 

Geneticky rozepsaný vzorec:

	A	A
a	Aa	Aa
a	Aa	Aa

 

 

 

 Příklad čtvrtý: Při křížení dominantního homozygota AA (pastelový 2f) a heterozygota Aa (pastelový 1f) bude teoreticky100% pastelových a z toho 50 % 1f a 50 % 2f.

2f jedinci zemřou zřejmě již ve vajíčku a díky penetranci genu odchováme i nepastelová mláďata, tedy aa.

 

Geneticky rozepsaný vzorec:

	A	A
A	AA	AA
a	Aa	Aa

 Podíl neúplné penetrance genu se dopředu nedá určit, obvykle se zjišťuje jako podíl jedinců daného genotypu, kteří vykazují příslušný fenotyp a všech jedinců daného genotypu. Například máme-li 80 jedinců a 50 z nich vykazuje příslušný znak (fenotyp), úroveň penetrance genu je 0,625 (tedy 62,5%).

Je to trochu složité, ale bez toho to nejde a toto nám vysvětluje proč ne vždy jsou všechna mláďata pastelová, když se mutace jmenuje dominantní pastelová. Její název prostě není úplně přesný. Správně by se mutace měla jmenovat neúplně dominantní pastelová.

 

Vzorec křížení je jednoduchý. Můžeme v rodičovském páru přehodit samce za samici a výsledek bude stejný.

 

Občas se někde píše o pastelové mutaci s recesivní dědičností. Hlavně ve starších materiálech. Existuje také anebo existovala. V každém případě je vzácná, možná z chovů vymizela. V současnosti všichni chovaní pasteloví ptáci jsou dominantní pastelové mutace. Je velice zajímavé, že údajně první odchované pastelové mládě bylo v hnědé řadě (skořicové). Většinou se nová mutace objeví v základní řadě, tedy u šedé zebřičky. Rozdíl mezi dominantní pastelovou a recesivní pastelovou je samozřejmě v typu dědičnosti, tedy jak tuto svoji "změnu" přenáší na potomstvo. Někdy se obě tyto mutace společně, ale nesprávně nazývají stříbrná. Pastel je vlastně zředění (zesvětlení barvy). Šedá se zesvětlí a stříbrnou barvu opravdu připomíná, od toho tedy toto nesprávné pojmenování. Pastelová mutace s neúplně dominantní dědičností ředí celkové opeření jedince. Tedy i barvu lícní skvrny. Ta by měla být bílá. Pastelová recesivní mutace ředí jen základní barvu a černé partie. Oranžová zůstává v plné síle jak na lících, tak i na bocích samců. Toto je viditelný rozdíl mezi těmito mutacemi. Problém v určení může nastat u samic, kde si to musíme potvrdit až podle odchovů. Ale recesivní pastelová mutace buď již neexistuje anebo je velmi vzácná. A tak opravdu v současnosti chované pastelové zebřičky mají dědičnost neúplně dominantní. Což neznamená, že to za pár let bude platit.

 

 

 

 

       autor: Otakar Buldra©

 

 

    Výstavní skupina: 2 - Výstavní třída: č. 15 - samice